NOHEJBALOVÝ KLUB PETROVICE I.

Dovolte mi na začátek malou procházku částí historie zdravého pohybu v Petrovicích I.

Než se budeme zabývat klasickými sporty za dobu, kam má paměť sahá, musím zmínit obrovskou tradici zdejšího hasičského sboru, který už od roku 1885 vyráží na nejrůznější soutěže v širokém okolí. Při vší úctě k hasičům ale především kopaný míč byl tím, co v posledních 40 letech hýbalo zdejším sportovním děním. Petrovice I. nikdy neměli svůj vlastní oficiální klub, protože se zde nevyskytovalo odpovídající zázemí. V 2. polovině 70.let se parta nadšenců pokusila toto změnit vybudováním fotbalového hřiště soutěžních parametrů. Na jeho otevření se pozval tým zkušených hráčů sousedních Paběnic . Za Petrovice nastoupili amatérští fotbalisté všech věkových kategorií, kteří se podíleli na přípravě krásného standiónku. Nadšení na trénované profíky nestačilo a domácí odešli s porážkou 10:0. Snad to ani nikoho nemrzelo, protože nejdůležitější věc se podařila - přilákat na hřiště další generace milovníků kulatého míče, kteří se později uplatňovali v soutěžních mužstvech v okolních obcích. Tehdy ještě nikdo netušil, že mezi nimi později budou i dívky.

Hřiště se stalo centrem veškerého dění. Kromě velkých i malých fotbalových zápasů se zde konaly dětské dny, různé oslavy – později i včetně koncertu rockové kapely Parson, scházela se tu mládež. Partě mladíků tohle ale bylo málo. Kopat kouli do brány už jim nestačilo, tak se rozhodli ji přehazovat přes síť. Pečlivě se vysekal obdelník, zapustily se do země železné tyče,natáhl provázek, lajny vysypaly čímsi bílým a zrodila se tradice nohejbalu. Zájem byl i mezi zkušenějšími sportovci, kteří se uchopili nabízené příležitosti a v akci Z zde vybudovali krásné antukové hřiště. Založili nohejbalový turnaj, na který dnes navazujeme. To jsme se vrátili na začátek 80. let.

Přesuňme se teď do zdejšího pohostinství. Koncem 70.let sem byl zakoupen stůl na stolní tenis, kde se mohli zdokonalovat mladší či starší hráči. Stůl putoval později do přilehlého sálu kulturního domu, poté do tělocvičny školy, aby se později vrátil zpět. Krátce před revolucí obec do sálu nakoupila novější zařízení a mladší tenisté tu mohli rozvíjet svůj talent pod dohledem zkušeného odborníka.

Nesmíme zapomínat ani na zimní radovánky, v tomto případě především hokej. Od nepaměti se často na sotva zamrzlých rybnících proháněli noví Zábrodští , Holíkové či Jágrové. Nedšení nekomplikoval ani padající sníh. Společnou rukou ho hokejisté odstraňovali. Podle kvality ledu se vesnické i okolní rybníky střídaly a tak se zavítalo třeba i na „Kucharák“, kde mnozí zažili scénu jak z Hrabalových Slavností sněženek. Uprostřed dramatického zápasu se mezi hokejisty přes „červenou čáru“ řítilo postřelené divoké prase v zádech s myslivci...

V Petrovicích se provozovali úspěšně i další sporty, v hospodě třeba maryáš, poker, šachy nebo šipky, na návsi hokej s míčkem nebo líný tenis, u kostela vybíjená, nohejbalový kurt zažil i tenisové pokusy.

Okolí nabízelo pěkné cyklistické a v zimě i běžkařské terény, pro děti pak sáňkování a bobování, rybník u hospody se přebudoval na požární nádrž s předpokladem pro vodní sporty. Kapitolou samou pro sebe jsou místní rybáři. Do listopadu 1989 byl sport jedním z hlavních způsobů vyžití petrovických obyvatel.

Sametová revoluce udělala některým sportovním aktivitám v Petrovicích přítrž. Pingpongové stoly byly prodány v dražbě a od té doby se objevují jen ojedinělé pokusy o oživení tohoto sportu v kulturním domě nebo na obecním úřadě. Pozemky, kde se nacházelo fotbalové i nohejbalové hřiště se vrátily původním majitelům. Fotbaluchtiví mládenci museli vykopat a naložit své brány na auto a odvézt je do spřátelených Tasic, kde pak pomáhali několik let zakládat tradici dnes populárního turnaje O pohár starosty obce. Nohejbalová antuka postupně zarostla plevelem.

Rok 1990 ale přinesl i pozitivní stránky. V blízkém okolí se začaly organizovat minifotbalové turnaje, což vedlo pro tyto účely i k založení týmu Petrovic. Pravda, ne vždy se hráči rekrutovali z místních obyvatel, ale srdce měli na správném místě. Úspěchy střídaly neúspěchy, ale tomu se budeme věnovat jinde. Postupně rostl zájem o fotbal i mezi něžným pohlavím. Také dívky zde sestavily silnou partu, která zcela zastínila svými vítězstvími muže a dodávala své hráčky do registrovaných klubů v Kutné Hoře, Čáslavi a Uhlířských Janovicích.

Nakonec obec kolem roku 2000 našla řešení s absencí hřiště. Získala vhodný pozemek za vesnicí, který byl rekultivován, vyrobilo a nakoupilo se zařízení a útulné hřišťátko pro malou kopanou bylo na světě. Postupně se upravovalo okolí, takže přibyly atrakce pro děti a hlavně bouda s pergolou, umožňující pořádání menších akcí. Tak se zrodil dnes populární minifotbalový turnaj Petrocup. Původně pouze dívčí soutěž od druhého ročníku rozšířili i muži. S přibývajícími léty se zlepšovala organizace turnaje i zázemí, což by nebylo možné bez podpory obecního uřadu. Další investice pomohla i k vybudování nohejbalového kurtu a po cca 25 letech obnovení zdejšího slavného turnaje trojic v tomto národním sportu. Nohejbalisté dnes tvoří základ sportovního hnutí v obci a pravidelně dodávají trofeje do galérie v pohostinství. Je třeba ale pamatovat i na stále výborné fotbalistky a úspěšný omlazený tým fotbalistů. Všem petrovickým sportovcům i sportovním příznivcům patří dík za ožívení dění v Petrovicích I. Věnujeme jim tyto stránky.